Zlato zlatých hor

Městečko se nachází hned u polských hranic, za hraničním přechodem v blízkosti Głuchołazů. Zlato Zlatých Hor si cenili v minulosti biskupi z Vroclavi, kteří vedli spory o doly žlutých rud až ve Vatikánu. Dnes se sem vrácí polští hledači minerálů. Nelze se jím divit. Právě v této časti Sudet se nalezly jedny z největších popsaných čistých kovů ve Střední Evropě. Važily 1,39 a 1,78 kg.

Spor o doly zlata

Město było založeno cca 1200 roku. Bylo známo pod názvem Cucmantl, Zuckmantel. Bezpečí dolů zlata střežil hrad Edelstein. Pověst o odhalení zlatých rud přispívala k akci kolonizace, kterou vedli vratislavští biskupi. Ale nejen oni. Rychle se celý region dostal do moce Vladislava Jindřicha, moravského markraběte. Biskup Vavřinec se přepočítal, když myslel, že získá zpět doly. Není dívu, když ho markrabě pořád ujíštoval, že toto udělá „v nejbližší době”. Koneckonců byl spor řešen ve Vatikánu. První doklady o tomto konfliktu jsou z roku 1224. Papež Honorius III nejdřív upozorňoval markraběte, a potom českého krále Přemysla Otakara I., aby vrátili zpět vratislavskému biskupovi území, na němž se nacházely doly zlata. Král ani nemyslel na to, aby odstoupil od svých vlivů. Jak tvrdí historik Paweł Szymkowicz: papežské promluvení do křest’anského svědomí bylo daremné. Proto se biskupi rozhodlí vystavit dněšní Głuchołazy.

Těžba rudy

Zlato se ze začatku rýžovalo ze strusky, která pocházela z povrchu půdy (pravý břeh řeky Bělá, Sarni potok, Gikerei). Potom se začalo zlato těžit z hlubějších jám a štol. Žlutá ruda pocházela hlavně z původních ložisek, které se nacházely u Příčné hory, nad Zlatými Horámi. První informace o důlních prácích se objevují v roce 1224. Největší, a zároveň nejvíc tájemnou pro dnešní badatele je štola Tří Králů. Její výstavba se zahájila v první polovině roku 1550. Rozhodnutím Baltazara z Promnitz, vratislavského biskupa, za zahájily práce nad odvodněním. K podilníkům dolu patříli m.j. kníže Jíři II. Lehnický a Břežský (v roce 1559 měl zisk z jednoho podílu 2 uherské zlaté) a Jan z Oppersdorfu, hejtman zemský polsko-ratibořský (8).

Jak tvrdí Josef Večeřa, český geolog, štola byla prohlubovaná ve strusce v jižním směru k křížování se kolejí Głuchołazy - Zlaté Hory - Konradów. Před jedním ze samostnatných domů se pořád nachází velké, zasypané důlní dílo o průměru 18 m. V roce 2001 tam, kde probíhá stará štola, došlo k propadnutí půdy. Není divu. Hloubka některých štol sáhála na 20 až 50 metrů. V roce 1595 štola Tří Králů dosáhla délky nad 5 km. Z historických údajů je patrné, že v 1557 roku zde se našla ruda, která obsahovala až 33 gramy zlata na tunu (dnes stačí zlomkovité množství gramu v tuně skaly, aby se zahajení těžby vyplatilo). Z konce XVI. stoletni pochází jedny z největších popsaných čistých kovů ve Střední Evropě. Važily 1,39 a 1,78 kg.

Na polské straně i dnes je vidět pravděpodobnou lokalitu štoly Tří Králů. Jeji vchod ze nacházel cca 100 m od želecniční stanice Głuchołazy – Zdrój (hned nad kolejemi Głuchołazy – Mikulovice). Jsou tu dvě prohlubně. Jak tvrdí Josef Veta, prohlubeň, která se nachází ve směru na východ, mohla být pravděpodobně první štolou, která vznikla na rozhraní XV a XVI století. Délka větší štoly – severní – činí 60 m, a šířka 10 m. Ve štoli se nacházela studna s vyzdívkou, která mohla fungovat jako odvzdušňovací jáma. Dnes se zasypává odpadky.

Počítá se, že štola Tří Králů byla dokonce dlouhá 6 km a místy dosahovala hloubky 100 m. Je to jeden z úžasných technických jevů XVI. století.

100 km důlních chodeb

Důní práce v regionu Zlatých Hor se prováděly ve velkém od 50. let XX. století. Předmětem těžby byly vicekovové rudy – zlato, stříbro, měd’ a olovo. Po roce 1990 přišlo na prudké zhroucení těžby kvůli jeji nerentabilitě. Poslední těžba zlatohorské rudy se konala dne 17.12.1993. Počítá se, že součet podzemních chodeb v regionu Zlatých Hor dosahuje délky 100 km. Celkem se tu vytěžilo cca 13 mln tun rudy kovu. Co se stalo se vstupy do dolů? Většina se zasypala. S jedno ale vyjímkou. Místní lázně Edel využívá podzemí k léčbě nemocí horních dýchacích cest u děti.

Návrat k zlaté tradici

V současné době se Zlaté Hory vrácí k davným hornickým tradicím. Stojí za to navštívit regionální muzeum zlata, které se nachází u hlavní ulice ve městě. Můžete zde koupit turistické tisky, a také ty, které se vztahují na dějiny hornictví. Dobré jolo je v hotelu Mineral. U města, v Ondřejovicích, lze navštívit hornický skanzen, kde za přitomnosti turistů, v dřevené replice hornického mlýna se drtí zlatonosná ruda. Jak se tam dostat? Z hlavní ulice Zlatých Hor zabočíme doprava. Za městem rovně (zprava je vidět staré železniční nádraží) i pak doprava. Vjedeme do lesa. Auto můžeme nechat na lesním parkovišti (první je před železničním přejezdem, druhý – dále, lze zabočit doleva za viaduktem). Po cca 200 m jsme na místě.

Nad řekou stojí replika mlýna – drtírna – jako z kreseb Agricoly. V horním objektu voda, pomocí mlýnského kola, pohybuje lisovníky k drcení rudy. Odtud zlatonosné těživo se převáží kolečkámi do druhého objektu, kde se mletá na prášek, jenž lze pak propláchnout v řece. Samí jsme zjistili – jsou výsledky.

Citáty pochází z knihy Marka Sitko - Góry Opawskie

Ve Zlatých Horách se konají zápasy v rýžování zlata. Uspořadaly se tu m.j. mistrovství Česka a Slovenska i Evropy.