PODLESIE (355-475m) – Nejvýše a nejhezčeji umištěna vesnice v Opavských horach (cca 300 obyvatel). Je na jižní části hřbetu Parkové hory až k údolí řeky Oleśnica. Ze tří stran ho obkopuje státní hranice. Před druhou světovou válkou měla název Schönwalde, to je „Pěkný les”, a tento název se použival i v prvních měsících po válce.
Už z roku 1263 pochází informace o vesnici Villa Andree (dnešní Ondřejovice hned za hranicemi), která patřila fojtství v Głuchołazech. Později byl to rytiřský majetek. Fungovala tam štola těžby zlata „Dobra Twierdza” (zminěna v roce 1420), ktera byla zničena během třicetileté války.
Středověké rýžování zlata se konaly mezi Oleśnicí a horní části současné vesnice Podlesie. Podlesie vzniklo pravděpodobně dost pozdě jako část Ondřejovic, i když název ziskalo někde v XIV. století. Je umištěno na mapě biskupského knižectví, kterou vyhotovil Helwig v roce 1561 (Schönwaldów), ale první zminka o vesnici je teprve z roku 1666 (doklady kostelních návštěv). Jezuité z Głuchołazů měli ve vesnici Podlesie Folwark Jesionowy. Během slezských válek tady pobývala exekuční četa, a pruský král nařídil pánu na Ondřejovicích, von Wimmersbergowi. Škola vznikla už v roce 1742.
V roce 1777 vznikl papírnický mlýn, který vyráběl ročně 100 štůček plátna. V roce 1808 Karel Salis, majitel Ondřejovic, postavil nad hraničním potokem hut’ železa s velkou pecí a „hamrami”, to je s kovárnou. Železná ruda se těžila v okolních lesích. Hut’ vyráběla radlice pluhů, ocelové rámy a zuby, a po provedení modernizace – zinkovaný plech, známy v Londýnu a v Atenách. Vedle vznikla továrnička na dráty a ocelové pružiny. Oba podníky zaměstnavaly 10 zaměstnanců a vyráběly ročně cca 10 tun výrobků. Potok Oleśnica ovlivňoval také bílení plátna a výrobu nití. V 2. polovině XIX. století se tady mělo zřidit poutní místo podle vzoru sanktuaria Maria Hilf v Zlotých Horách. Pán odevzdal dokonce pozemek, ale výstavbu znemožnily války 1866-67 a 1870-71. Ve vesnici Gęstwina fungovalo bílení plátna.
Podlesie bylo před válkou známou, především kvůli nádherným pohledům, turistickou lokalitou, se čtyřmi restauracemi. Tudy vedla pěší trasa z Głuchołazů ( Bad Ziegenhals ) do známého turistického města Rejviz v Čechách. Cesta vedla podél naších stavebních pozemků.
Ve vesnici byl malý klášter Sester Těšitelek Božího Srdce, autobusová zástavka a pošta. Fungovala slévárna železa, továrna na stroje a pily, bylo 8 obchodů. Říká se, že u konce druhé světové války němečtí vojáci přivezli do Podlesia velké množství beden, a schovali je v speciálních krytech u Kostela.
V 70. letech jeden ze slezských dolů tady planoval výstavbu velkého relaxačního zařízení. Pozemek pro výstavbu se nacházel na parceli A, přesně ve stejném, co ted’, místě.
U cesty do Głuchołazů, hned vedle státní hranice, se nachází skrytý v křoví kvarcitový balvan (výška 90 cm) s vyřiznutým křížíkem, datem „1586” a písmeny A.E.P.S., už hodně zmazanými. Jako hraniční bod Zlatých Hor, byl uveden už v roce 1330. Tady se spojovaly hranice Głuchołazů, Zlatých Hor a Ondřejovic. Podle jiných, balvan označoval hranici důlního pole těžby (toho, na kterém se nacházel proslůlý důl „Miękki Cech”). Legenda říká, že podle zvyku, na „tří hranicích” byl pod balvanem pohřben pan von Wimmersberg z hradu v Ondřejovicích, který po smrtí strašil na hradě. Muszlo se ho sem přenést z hřbitova. Ve skutečnosti písmena znamenají Andreas Episcopus, tj. biskup Ondřej. Biskup Ondřej Jerin řídil knižectví v letech 1585-1596, a ve svých exlibrisích použival zkrátku ANDREAS ESP WRATISLAVIENSIS. J. Chmiel soudí, že balvan je jeden z nejstarších datovaných hraničních znáků ve Střední Evropě, které se zachovaly dnes. Starší balvany se nachází v Sasku (s datem 1568) a niedaleko hory Szczytna v Stolových horách v Polsku (s datem 1:5.7.4). Neogotický, cihlový kostel sv. Jiří, který se nachází u štítu Tylnej Kopy, je z roku 1907-08 (tabule uvnitř presbytáře).
Dříve vesnice patříla fáře v Zlatýchch Horách, ale po výstavbě kostela se stál filiálkou fáry v Jarnołtówku. V roce 1864 byl zřízen hřbitov. Budowa přípominá poněkud kostel v Jarnołtówku (ten samý architekt a zednický mistr Altwasser). Vede do něho javorová třída. Před kostelem je poutní kříž (19190, a na něm nápis: „Ježiši, nebud’ pro nás soudce, ale zbavitel“. Nad vchodem je erb vratislavského kardinála Koppa – bíle-zelená šachovnice. Uvnitř, nad presbytářem, se nachází barokní polychromovaná socha sv. Jíři, který zapásí s drakem, z 1, poloviny XVIII. století. 19. V. 1996 roku vyhořel skoro v celku dřevěný hlavní oltář s obrazem Matky Boží Růžencové (z 1907r.). Varhany vykoupil z kostela v Mikulovicích v 1929 roku mistní učitel. Tří zvony były zabavené v roce 1917. Vedle kostela dřevěná fara (XVIII/XIX w., obdnovená) a kaple Matky Boží z roku 1860, dárek majitele dvorce.
K málému baroknímu dvorci s mansardovou střechou i profilovanými naroží (XVIII. století) vede třída 80-ti starých lip, s obvodem kmene 2,5-3,2m. Od roku 1927 bylo tady sanatorium plicních nemocí pro muže, zřizené správou provincie z Ratiboře. U dworce je buk s obvodem kmene 4,1m. Odtud jsou vidět lázně Jesenik, zřizené proslulým hydropatem Winzenzem Priessnitzem. Vedle budovy bývalého statku, který už v konci XIX, století patříl státu. Výše, v lese, šachlová budova nadlesnictví vedle starých budků. Dolů vede asfaltová cesta, u které stojí budova základní školy z poloviny XIX. století.
V níže lokalizovaném lese a na pozemku B je vidět stopy středověké těžby zlata – příkopy a kopce. Byly tu čtyři šachty. V údolí staré, cihelné budovy továrny (byvalá továrna na bíleni Frankla z 1875 roku) a domy, np. s vyklenutou předsíní. Dále odkrytí karbonských granitů na strmém svahu údolí. Konec asfaltu u přádelny (oddělení prudnicko „Frotexu”), postavené před válkou na místě bývalé hutěm spíš hamrů nebo kovárny. Má čističku odpádních vod a zaměstnává 150 pracovníků. Během průzkumů vody ze studny v podníku byla zjištěna kysela chut’ – pravděpodobně je to minerální voda. Naproti podníku, již v Čechách, továrna ocele, která pokračuje v hutnické tradici, sahajicí do roku 1828, kdy vznikla hut’ z první válcovnou pozinkovaného plechu. Před válkou była to slévárna a továrna na stroje W. Hassmana. Je vidět odtud horní část vesnice, cca 100m výše. Ještě před II. světovou válkou vesnice počítala 180 obyvatel (40 domů), měla svou školu a byly tady čtyři restaurace.
Citáty pochází z knihy Marka Sitko - Góry Opawskie
Níže jsou reprodukce autentických předválečných pohledů z Podlesia (dříve: Schonwalde).